Z tohoto výletu mám zpracovaných několik videí na Youtube. V těch uvidíte interakci s místními a místa, která popisuji.
Budíček zvoní ve 2:40 ráno, vstávám a vydávám se na vlak. Ten mě doveze do Prahy, odkud mířím na Letiště Václava Havla. Odtud odlétám do Milána a přestupuji na let do Marrákeše.
Přilétám o půl sedmé a po asi 30minutovém stání ve frontě na kontrolu pasů se dostávám konečně k východu.
Na letišti kupuji SIM kartu od INWI. Původně jsem měl v plánu koupit 10 GB, nicméně paní mi řekla, že minimum je 20 GB = 20 €. Nevím, zda je to pravda, ale moc jsem to neřešil a koupil ji. Poté se pěšky vydávám do směnárny Bab Agnaou Change. Zde za dobrý kurz 1 €= 10,5 MAD směňuji peníze.
Následně se vydávám k náměstí Jemaa el-Fna. Musím říct, že v noci to zde opravdu žije. Spousta lidí, pouliční umělci, lidé nabízející suvenýry, či něco na zub. Pak mé kroky vedou k The Boussouni Hostel, ten se nachází cca kilometr od centra města. Za 340 Kč/ noc jde o velmi příjemné ubytování s milým personálem a snídaní, která je v ceně.
Druhý den
Vstávám kolem 8 ráno a vydávám se na střechu budovy, abych si dal snídani, kterou připravuje pan domácí.
Po snídani vyrážím do centra, abych se setkal s mým kamarádem Hamzou. Ten pochází z Maroka a ukazuje mi lokální místa.
Navštěvujeme park s vodní nádrží Ménara. Poté se vydáváme směrem zpět k centru a dáváme si oběd. Jde o kuskus s kuřecím za 40 MAD. Následně procházíme místní market a já si kupuji typickou čepici “Fez hat”, ta vychází rovněž na 40 MAD.
Poté jdu zpět na ubytovaní, kde potkávám YouTubera z Austrálie. Dohodneme se a vyrážíme do ulic Marrákeše společně, jelikož nás pozval Hamza na večerní prohlídku města.
Hned u hostelu se stane zajímavá příhoda. Místňák nám říká, že ulice je uzavřena kvůli modlení a že nám ukáže boční cestu. Asi po 5 minutách chůze končíme v místních uličce a muž se nás ptá na peníze, že chce přispět přibližně 1200 Kč. To odmítáme a po menší hádce odcházíme. Jde chvíli za námi, ale pak to vzdává. O chvíli později potkáváme druhého muže, který říká, že nás odvede zpět na náměstí a to udělá. Nakonec se klasicky zeptá na nějaký malý příspěvek pro něj a jeho rodinu, nicméně stačí říct jednou „Ne“ a odchází.
Následně procházíme přes noční ulice Mediny a spousta lidí nám nabízí hašiš, není divu, Maroko je touto drogou proslavené.
Po chvíli nasedáme do místního Tuk-tuku, který nás za cenu 40 MAD veze přibližně 8kilometrovou trasou k místu, kde se máme setkat s našimi kamarády. Ti nám ukazují zajímavé uličky s pouličním jídlem, ve kterých není moc turistů. Po přibližně 3 hodinách nám zastavují taxi a domlouvají lokální cenu, ta činí 7 MAD za přibližně 5 km jízdu zpět do ubytování.
třetí den
Dávám si snídani, poté se balím a vyrážím na autobusové nádraží. Odtud nasedám na autobus číslo 25 a za cenu 7,5 MAD jedu do města Ourika.
Po cestě si přisednu k berberskému chlapci Sofyanovi a dáváme se do řeči. Nakonec mě bere k sobě domů na oběd. Oběd je velice dobrý, skládá se z vajíček, domácího chleba (ten jsem bohužel nevyfotil) a z různých marmelád, medů, atd… Samozřejmě nechybí ani výborný mátový čaj, který je v Maroku klasika ke každému jídlu.
Po jídle poděkuji a Soufyanovi a jeho rodině. Nasedám na motorku a jedeme přibližně 5 km k zastávce mikrobusů. Sedím jako spolujezdec a musím říct, že to je zážitek. Předpisy ani semafory se zde moc neřeší.
Následně se loučím s mým řidičem a vyrážím mikrobusem do horského městečka Sitti Fadma, kde mám ubytovaní v Au Bord de l’Eau. Jízdenka za přibližně hodinovou jízdu mě vychází na 10 MAD. Po příjezdu mě v hotelu vítá milá majitelka z Belgie. Dávám si sprchu a jdu brzy spát, abych měl dost energie na zítřejší výlet v horách.
čtvrtý den
Po probuzení se vydávám na snídani, která je v ceně ubytování. Skládá se z místní placky msemmen, chleba, marmelád, vejce a kávy. Snídaně je výborná a poskytuje mi energii na dnešní výlet. Mám v plánu jít k vodopádům, které se nachází kousek od mého ubytování.
Vyrážím chvíli po desáté a venku je o dost chladněji než v Marrákeši. Po ránu bylo lehce nad 0. Cesta k vodopádům je do kopce, tak se zahřívám chůzí :). Odmítám asi 3 nabídky od místních, jestli nepotřebuji průvodce. Cesta je pěkně vyznačena na Mapy.cz, takže si vystačím pouze s mobilem.
Zprvu je cesta lemována krámky místních prodavačů, po chvíli ale zmizí a procházím přírodou. Po přibližně 30 minutách cesty přicházím k malému občerstvení, kde mi pán nabízí mátový čaj. Zprvu za něj chce 10 MAD, ale po chvíli vyjednávání se dostaneme na 5 MAD.
Poté pokračuji k vodopádům a vracím se zpět do ubytování. V něm mi paní domácí doporučuje výlet do Amlougui, který je na opačnou stranu než vodopády. Má jít o neturistickou cestu horskými berberskými vesničkami. Jde o přibližně 1,5hodinovou trasu a rozhodně ji doporučuji projít. Nepotkal jsem žádného jiného turistu, pouze horské obyvatele. Skupinky dětí, které šly ze školy, farmáře a spoustu oslů, kteří jsou zde používáni na převoz těžších nákladů. Jedna rodinka mě po cestě dokonce pozvala na čaj u jejich “terásky”. Trasa ZDE
Po návratu zpět do města se stavuji v restauraci Azilal. Dávám si za 75 MAD hlavní chod, salát, dezert a colu zero. Jídlo je dobré.
pátý den
Dnes po ránu vyrážím na místní mini-bus a dopravuji se do města Ourika. Asi hodinová cesta stojí 10 MAD. Poté přestupuji na autobus, který mě dováží až do Marrákeše. Ten cenově vychází na 7,5 MAD.
Poté co vystupuji na hlavním autobusovém nádraží, přesouvám se na svůj vlak. Lístek 2. třídy stojí 146 MAD. Pocitově je jízda podobná, jako ve starších vlacích ČD. Jen zde vlak odjíždí načas… 🙂
Po přibližně 2,5hodinové cestě skrze poušť vystupuji v Casablance. Zde se ke mně na nádraží přidává místní a zve mě na kávu. Vypadá přátelsky, tak pozvání přijímám. Po chvíli začíná mluvit o náboženství, snažíc se mě přesvědčit, že islám je jediné dobré náboženství na světě. Mám z toho trochu smíšené pocity. Ale při nejmenším káva zadarmo.
Dopravuji se pěšky na ubytování a k večeru vyrážím do centra. Musím ale říct, že centrum města mě moc nenadchlo. Marrákeš se mi rozhodně líbila o dost více, jelikož Casablanca na mě působí spíše takovým business dojmem, není zde moc starých budov a ta správná atmosféra. Možná to u pláže bude jiné, těžko říct, jelikož tu jsem nestihl navštívit.
Navštěvuji alespoň místního kadeřníka (s nečekanou masáží) a po malé večeři se vracím zpět na ubytování.
ŠEstý den
Budíček zvoní chvíli po 6 ráno. Opouštím ubytování a vydávám se k autobusu, který mě doveze do Marrákeše. Cenově vychází o polovinu levněji, než vlak. Lístek kupuji přes marKoub.ma.
Autobus odjíždí v čas a po 3,5hodinové cestě se nacházím na autobusovém nádraží v Marrákeši. Zde nacházím hned u hlavního vchodu malou jídelnu a za 30 MAD si dávám tangiu a poté čerstvý pomerančový džus. Ten stojí 10 MAD.
Následně se dostávám na nádraží a hledám svůj spoj do města Azilal. Ten mi ukáže jeden z místních naháněčů a poté po mně chce peníze. Po chvíli dohadování, že jsem se o nic neprosil dostává 2 MAD, abych měl klid.
K večeru vystupuji v Azilalu a pomocí taxi za 10 MAD se dostávám k zastávce pro Grand Taxi, což je 6místné sdílené auto. To mě za cenu 20 MAD přesouvá až k mému ubytování.
SEDMÝ DEN
Po vydatné snídani opouštím své ubytování a vydávám se k vodopádům.
Kolem 9:30 ráno zde nejsou žádní turisté. Potkávám muže z Rakouska a společně se vydáváme na 4 km dlouhou procházku podél řeky a vodopádů.
Chvíli před polednem se vracíme zpátky a nyní už potkáváme skupinky turistů. Ukazují se však i opice, které jsou hlavním tahounem tohoto místa. Je zde krásně, určitě to zde můžu doporučit. Přeci jen, jde o nejvyšší vodopády severní Afriky.
Poté si dávám v místní restauraci Izergan oběd. Na jídelním lístku mají napsanou cenu 120 MAD. Po chvíli domlouvání cena skončí na 40 MAD. Avšak bez předkrmu, dezertu a vody. Nicméně stále myslím, že jde o výhodnou cenu. Jídlo je moc dobré+ krásný výhled na vodopády jako bonus.
Poté kupuji pár místních sladkostí po 1 MAD/ ks a vyrážím na autobusové nádraží. Zde se dohodnu s řidičem, že mě za 150 MAD odveze společně se skupinou výletníků zpět do Marrákeše.
Pokud bych plánoval navštívit Ouzoud ještě někdy, zvolil bych místní cestovní kancelář. Jednodenní výlet včetně dopravy se dá koupit od přibližně 20 €. Já cestoval na vlastní pěst a výlet mě vyšel na cca podobou sumu. Výhoda byla, že jsem pokecal s místními během cesty autobusem a byl pánem vlastního času. Nevýhoda byla poměrně složitá doprava.
Kolem 6 hodiny večer se dostávám k náměstí Jemaa el-Fna. Odtud si beru autobus na letiště a odlétám zpět do ČR.
Parádní cestopis! Jeden z nejlepších. Díky.